Hlavní navigace

Ekonomická disrupce v digitálním věku

15. 2. 2021

Sdílet

 Autor: Depositphotos
Od koňských povozů po kvantové počítače… Kreativní disrupce je hnací silou ekonomického a vědeckotechnického rozvoje. Jak se k ní stavějí dnešní především technologické firmy?

Umělá inteligence (AI), analýza velkých dat a internet věcí (IoT) jsou jedněmi z řady technických inovací, které přinášejí zásadní změny do zavedených tržních sektorů. Jak se nakonec změní dosavadní pořádky v průmyslových odvětvích, zatím nevíme, ale máme-li soudit podle historických zkušeností, stejně jako dříve bude platit, že technické inovace jdou ruku v ruce s ekonomickými změnami.

Není tomu tak dlouho, kdy se v prvních letech vesmírných závodů začaly objevovat start-upy financované rizikovým a rozvojovým kapitálem jako právě taková ekonomická inovace.

Konkrétně v roce 1958 tehdejší americký prezident Eisenhower podepsal zákon o investicích do malých podniků, který poskytl daňové prázdniny a další pobídky. To vedlo k rozmachu soukromých investic do veřejně neobchodovatelných společností, zatímco do té doby si podnikatelé buď brali úvěry, nebo spoléhali na bohaté mecenáše. Postupně začaly vznikat fondy soukromého a rizikového a rozvojového kapitálu a zatím nejnovější inovací v tomto směru je hromadné financování, tzv. crowdfunding.

Brzy se ukázalo, že důležité jsou nejen peníze, které nový způsob financování přinesl. Vzhledem ke složitosti zakládání firem založených na rizikovém a rozvojovém kapitálu v éře prezidentů Eisenhowera a Kennedyho vznikl okolo nich celý nový ekosystém finančníků, právníků, ekonomických expertů, provozních expertů, manažerů atd., který se stal stejně důležitým jako samotná finanční injekce. Jinak řečeno, kreativní destrukce, která vedla ke vzniku Silicon Valley, udávala nejen směr, kterým potečou peníze, ale také kam budou směřovat nejschopnější lidé.

„Kreativní destrukce“ není destruktivní

Když německý sociolog Werner Sombart začal razit výraz „kreativní destrukce“ pro přirozené změny v kapitalistickém systému, zcela jistě neuvažoval o start-upech. Ve své knize Válka a kapitalismus z roku 1913 popsal odlesnění v Evropě jako projev kreativní destrukce: „Destrukci však provází vznik něčeho nového. Nedostatek dřeva a potřeby každodenního života… vedly k vynálezu materiálů nahrazujících dřevo, k přechodu na topení uhlím a vynálezu koksu pro výrobu železa. Je nade vší pochybnost, že tyto události umožnily rozkvět kapitalismu v 19. století.“

Jinými slovy, potřeba je matkou invence.

Ale Sombart neměl o fenoménu kreativní destrukce poslední slovo. Jeho myšlenky dnes nalezneme spíše v poznámkách pod čarou, protože je zastínil rakouský ekonom Joseph Schumpeter, který tento výraz zpopularizoval. Schumpeter vyšel z díla Sombarta, Marxe, a dokonce filozofa Friedricha Nietzscheho a koncept dále rozvinul.

Tvrdil, že „vlny kreativní destrukce“ jsou hnací silou kapitalistické ekonomiky. Domníval se, že cykly kreativní destrukce nakonec podkopají kapitalismus jako systém. K tomu dosud nedošlo a start-upy – nositelé kreativní změny na mnoha trzích – jsou jedním z významných důvodů.

Jedním z klasických příkladů kreativní destrukce je doprava.

Automobilový průmysl nahradil koňmi tažené dopravní prostředky, ale ne zcela. Velká část odvětví sice zcela zanikla, ale některé z více než 13.000 podniků, které v roce 1890 v tomto oboru v Americe fungovaly, se dokázaly přeorientovat a zůstat relevantní. Jako příklad lze uvést Timken Company, která vyráběla kuličková ložiska pro koňské povozy a jednoduše upravila svoji výrobu pro potřeby automobilových výrobců. Jeden z nejvýznamnějších výrobců bičů pro vozky, Westfield Whip Manufacturing, na trhu působí nepřetržitě od roku 1884 a dnes vyrábí jezdecké potřeby.

Kvantové počítače, blockchain a status quo

K podobné turbulenci na trhu došlo, když do podnikových IT prostředí vtrhl cloud computing. Kreativní destrukce vedla k vzestupu několika start-upů, jako byly VMware, Google, Rackspace nebo Salesforce.com, které se staly lídry ve svých oborech. Zároveň kreativní destrukce spojená s cloud computingem umožnila existujícím gigantům expandovat na nové trhy. Jako příklad lze uvést Microsoft, IBM nebo Oracle.

Díky kreativní destrukci cloudové éry vybudovala firma, která se do té doby pohybovala pouze v červených číslech (Amazon), mimořádně lukrativní divizi AWS. Když v roce 2015 poprvé zveřejnila své hospodářské výsledky, experty šokovala její ziskovost. Za 12 měsíců vygenerovala zisk 680 milionů dolarů při výnosech 5,16 miliardy, což představovalo 49% meziroční nárůst. A hodnota akcií Amazonu přes noc poskočila o 14 %.

Kreativní destrukce spojená s cloudem se ještě neprojevila naplno. Sice zásadně změnila trh IT, ale to neznamená, že by starší firmy odsoudila k postupnému zániku. Cloud nabízí každému něco a lze tvrdit, že největší změna, kterou přinesl, nesouvisí s technologiemi, ale s obchodními modely a nikdo si ji nemůže patentovat nebo jinak monopolizovat. Spočívá v posunu od produktů ke službám a souvisejícím pravidelně opakovaným výnosům.

Posun to byl tak významný, že průkopníci nového modelu začali nazývat své nabídky software ve formě služby, infrastruktura ve formě služby a platforma ve formě služby (SaaS/IaaS/PaaS). Dnes se můžeme setkat s podivnostmi jako blockchain ve formě služby (BaaS), IoT ve formě služby nebo kvantové výpočetní prostředky ve formě služby.

Možná nikoho nepřekvapí, že prvním propagátorem kvantových služeb nebyl start-up, ale jeden z největších gigantů na trhu – společnost IBM. Mimochodem, ta si pohrává i s konceptem BaaS. Stejně tak HP, Oracle a SAP. Další gigant, Microsoft, pracuje na projektech ve všech třech nových oblastech služeb. Jinými slovy, kreativní destrukce sice nabourává zavedené pořádky na trzích, ale zkušení hráči s dostatkem prostředků mají často nejlepší výchozí pozici k tomu, aby vlnu disrupce využili ke svému prospěchu.

Jak se obrnit proti kreativní destrukci

V době, kdy Silicon Valley teprve vznikalo a bylo ještě ekonomicky bezvýznamné, první výrobci polovodičové techniky a elektroniky nevyužívali financování rizikovým a rozvojovým kapitálem, protože tam žádný nebyl k dispozici. Nad vodou je držely státní zakázky související s kosmickými závody v kontextu studené války. Ty byly pro inovace stejně důležité, ne-li důležitější než rizikovým a rozvojovým kapitálem financované start-upy a výše zmiňovaný zákon o malých podnicích.

Úspěšné vypuštění družice Sputnik Sovětským svazem šokovalo svět, USA i podnikatele, kteří utekli z upjatého šedivého východního pobřeží do prosluněné svobodomyslné Kalifornie, a přimělo je k vyšší aktivitě. Hrozba, kterou Sputnik představoval, byla zřejmá: jakmile Sovětský svaz získal schopnost vypouštět družice na oběžnou dráhu, získal s tím také schopnost zaměřit jaderné zbraně na americká města.

Reakce Spojených států na sebe nenechala dlouho čekat.

Uplatnil se při ní prostředek, kterého USA měly k dispozici podstatně více než SSSR: peníze. Kapající kohoutek státních financí se proměnil v naplno otevřený požární hydrant. Dolary začaly téct do vývoje raket, ponorek, radarů, komunikačních sítí a polovodičové techniky a do výzkumných projektů jako ARPA nebo NASA. V první polovině 60. let minulého století tak USA na výzkum a vývoj vynakládaly přes deset procent federálního rozpočtu.

Povolené kohoutky přispěly k rozvoji mnoha regionů, ale pro Silicon Valley byl přítok dolarů jako raketové palivo. Trvalo dalších 30 let, než se „Křemíkové údolí“ stalo hnacím motorem světové ekonomiky, kterým je dnes, ale tehdejší spojení strachu (ze sovětského útoku), optimismu (z cesty na Měsíc) a peněz (nové rizikové a rozvojové kapitálové zdroje) položilo základy nového typu samovolné kreativní destrukce, která dokáže přetvářet celá impéria.

Návrat studenoválečné kreativní destrukce?

Dnes státní výdaje stále pohánějí kreativní destrukci v Silicon Valley, ale namísto tranzistorů a komponent balistických raket se zaměřují na vše od sociálních sítí přes virtuální realitu po autonomní dopravní prostředky. S ohledem na ruské útoky na americké volby v roce 2016, přetrvávající nestabilitu na Blízkém východě a bezpečnostní hrozby, které představují firmy ovlivňované informačními službami cizích mocností (viz kontroverze okolo firem Huawei, Kaspersky či ZTE), je možné, že do výzkumu a vývoje a do start-upů opět začnou výrazněji přitékat peníze z rozpočtu na obranu. Vždyť jak sociální média, tak virtuální realita a samořiditelná vozidla mají i vojenské využití, stejně jako kvantové počítače, které ohrožují prakticky všechny dnes běžné způsoby šifrování.

V dnešní době, kdy má řada korporací větší rozpočet než většina zemí na světě, se změnila povaha výzkumu a vývoje a další impulz bude muset přijít z jiné strany než od státu. Nacházíme-li se skutečně v raných fázích nové studené války, představují americké technologické firmy spícího obra, který by mohl průběh a výsledek konfliktu zásadním způsobem ovlivnit. Zavedení hráči, nespokojení s neustálým narušováním svých obchodních modelů ze strany start-upů, investují do svých vlastních fondů rizikového a rozvojového kapitálu, zakládají vlastní inkubátory a pořádají soutěže zaměřené na inovace. Podporují tak výzkum a vývoj přesně stejným způsobem jako kdysi vláda.

Velcí hráči stojí i za vznikem dlouhé řady výzkumných a vývojových projektů založených na spolupráci, jako je například Q Network společnosti IBM. Podobně jako v začátcích sálových počítačů IBM svým partnerům pronajímá strojový čas kvantových počítačů se zvláštním důrazem na start-upy, které vyvíjejí související technologie – v oblasti kvantové bezpečnosti, kvantových cloudových služeb nebo nástrojů pro eliminaci kvantové dekoherence.

FIN21

Korporátní rizikový a rozvojový kapitál, korporátní inkubátory a ekosystémy kvantových výpočetních zdrojů patří mezi důvody, proč se nenaplnila Schumpeterova předpověď, že kreativní destrukce zničí kapitalismus. Kreativní destrukce může naopak být silou, která udrží nejen kapitalismus, ale i demokracii při životě.

Autor je zakladatel serveru Startup50.com