Hlavní navigace

Manažeři považují udržitelnost životního prostředí za nákladnou povinnost, nikoli za investici do budoucnosti

25. 11. 2022

Sdílet

 Autor: Depositphotos
Vedoucí pracovníci si uvědomují naléhavost opatření v oblasti klimatu. V praxi je ale zatím patrný jen omezený dopad, protože chybí zastřešující strategie, jasné obchodní argumenty a koordinovaná realizace. Tak by se na úvod daly shrnout výsledky nové studie Capgemini Research Institute s názvem Svět v rovnováze – Proč se ambice v oblasti udržitelnosti nepromítají do činů.

Organizace totiž sice uznávají požadavek udržitelnosti a většina z nich oznámila závazky nulových emisí, ale mezi dlouhodobými ambicemi a krátkodobými konkrétními kroky stále existuje obrovská propast. Studie rovněž zdůrazňuje, že obchodní důvody pro zavádění opatření v oblasti udržitelnosti jsou do značné míry podceňovány nebo špatně chápány, přičemž pouze 21 % manažerů se domnívá, že jsou jim zcela jasné.

Aby bylo možné pochopit, zda společnosti berou naléhavý mandát environmentální udržitelnosti dostatečně vážně, a zhodnotit jejich pokrok v průběhu let, realizoval Capgemini Research Institute první ročník globální výzkumné studie, v níž se dotazoval 2004 vedoucích pracovníků z 668 velkých organizací (s ročními tržbami přes 1 miliardu dolarů) ve 12 zemích a v klíčových odvětvích.

Přestože se vize udržitelnosti začleňuje do nově vytvářených obchodních strategií a téměř dvě třetiny (64 %) vedoucích pracovníků tvrdí, že udržitelnost je v jejich organizaci na pořadu dne každého z top manažerů, stále existuje propastný rozdíl mezi ambicemi v oblasti klimatu a konkrétními kroky: méně než polovina (49 %) má definovaný seznam iniciativ pro příští tři roky a jen o něco více než třetina (37 %) respondentů tvrdí, že jejich společnost přetváří svůj provozní model. Celkově činí výše investic do iniciativ v oblasti udržitelnosti u společností s tržbami nad 20 miliard dolarů v průměru pouze 0,41 % celkových tržeb, zatímco menší společnosti (firmy s tržbami mezi 1 a 5 miliardami dolarů) investují více (v průměru 2,81 %). Oproti tomu průměrné výdaje na výzkum a vývoj společností z indexu S&P 500 v roce 2020 činí 4 %.

Studie zjistila, že mnoha organizacím chybí kolektivní vize a koordinace úsilí o udržitelnost napříč jejich provozy a různé týmy stále pracují odděleně. Například pouze 43 % respondentů uvádí, že data týkající se udržitelnosti jsou k dispozici a sdílena napříč celou organizací, a méně než polovina (47 %) podniků aktivně nabírá nové talenty se silnými dovednostmi v oblasti udržitelnosti.

Hlavními hnacími silami iniciativ v oblasti udržitelnosti jsou očekávání zaměstnanců a předpisy

Aktuálně jsou hlavními hnacími silami iniciativ v oblasti udržitelnosti tlak ze strany současných a budoucích zaměstnanců (pro 60 % vedoucích pracovníků) a potřeba předejít přísnějším budoucím předpisům (57 %), zatímco 52 % vedoucích pracovníků tvrdí, že očekávají, že to v budoucnu zvýší jejich příjmy. Většina podniků se drží zpátky, protože se obává krátkodobých dopadů na náklady. Udržitelnost je často vnímána jako nákladové středisko, nikoliv jako středisko vytváření hodnot, zejména v kontextu globální makroekonomické situace. Pouze jeden z pěti (21 %) respondentů se domnívá, že obchodní důvody pro udržitelnost jsou jasné, zatímco 53 % se domnívá, že náklady na realizaci takových iniciativ převyšují potenciální přínos. Studie naopak zjistila, že organizace, které udržitelnost upřednostňují, již předstihují organizace, které tak nečiní.

„Mnoho společností chápe mandát udržitelnosti, ale organizace se musí shodnout na jasné strategii a krátkodobých cílech, aby dosáhly konkrétních výsledků, které umožní společnosti žít v rámci hranic planety, a ne za nimi,” řekl Cyril Garcia, generální ředitel Capgemini Invent a výkonný člen představenstva skupiny. „Pokud chceme omezit globální oteplování na 1,5 °C, je to teď, nebo nikdy. A změna musí přijít shora. Je třeba, aby společnosti změnily své obchodní modely tak, aby vytvářely udržitelné produkty a služby. Jde o investici do budoucnosti. S rostoucí regulací a tlakem občanské společnosti, které vedou k větší kontrole ze strany spotřebitelů a investorů, se společnosti, které se opožďují v jednání o svých ambicích v oblasti udržitelnosti, vystavují vysokému riziku, že se jejich současné obchodní modely v příštích letech stanou zastaralými nebo nevyhovujícími. A kdo by chtěl řídit neudržitelnou společnost?“

Společnosti investují do technologií, aby omezily dopad na životní prostředí

Společnosti si více uvědomují dopad svých technologií na životní prostředí a k dosažení svých cílů využívají nové nástroje. Více než polovina (55 %) vedoucích pracovníků tvrdí, že jejich společnost ví, kolik uhlíku její technologie vypouštějí – napříč digitálními nástroji, aplikacemi, IT systémy a datovými centry –, přičemž tento podíl dosahuje 63 % v průmyslové výrobě a 61 % v oblasti spotřebních produktů a energetiky. Za účelem dosažení svých cílů v oblasti udržitelnosti 58 % organizací uvádí, že již využívá umělou inteligenci a automatizaci, zejména v odvětví energetiky (72 %), a více než polovina (54 %) organizací po celém světě investuje do digitálních technologií, jako je rozšířená či virtuální realita, nebo nástrojů pro spolupráci, aby snížila počet cest zaměstnanců.

Metodika výzkumu

Padesát procent manažerů bylo z podnikových funkcí (např. strategie, udržitelnost, prodej a marketing, účetnictví a finance, IT, provoz) a zbylých 50 % bylo z funkcí hodnotového řetězce (např. inovace/výzkum a vývoj, návrh a vývoj produktů, zásobování a nákup, dodavatelský řetězec a logistika, výroba a produkce). Tyto organizace sídlí ve 12 zemích (Austrálie, Kanada, Francie, Německo, Indie, Itálie, Japonsko, Nizozemsko, Španělsko, Švédsko, Velká Británie, USA) a působí v klíčových odvětvích, včetně leteckého a obranného průmyslu, automobilového průmyslu, spotřebních výrobků a maloobchodu, energetiky, finančních služeb, zdravotnictví a přírodních věd, průmyslové výroby, telekomunikací, veřejných služeb a veřejného/státního sektoru. Rozsah výzkumu se zaměřil na postupy a iniciativy v rámci environmentální udržitelnosti a nezahrnoval sociální aspekty udržitelnosti.

Pro přístup k celé studii klikněte zde

Byl pro vás článek přínosný?