Dosud se vycházelo z teorie skutečného sídla, což znamenalo, že právnická osoba musela mít v obchodním rejstříku zapsáno místo, kde skutečně sídlí. Zmíněná novela tuto povinnost odstranila, a to v reakci na judikaturu Soudního dvora Evropské unie. Po provedené změně koncepce sídla v občanském zákoníku však přesto přetrvávají interpretační nejasnosti, zejména v otázce, zda je podnikatel povinen mít právní důvod užívání prostor, které má zapsané jako sídlo. Soudní praxe není v tomto názoru jednotná.
Navrhovaná změna obchodního zákoníku jednoznačně stanoví povinnost podnikatele mít právní důvod užívání prostor zapsaných jako sídlo v obchodním rejstříku, a to po celou dobu, po níž jsou tyto prostory jako sídlo podnikatele zapsány. Rejstříkový soud bude oprávněn požadovat doložení tohoto právního důvodu. Pokud by podnikatel právní důvod užívání nedoložil, může soud rozhodnout o zrušení právnické osoby a nařízení likvidace. K doložení právního důvodu má nadále postačovat prohlášení vlastníka nemovitosti, že s umístěním sídla souhlasí. Nově se navrhuje, aby toto prohlášení nebylo starší než tři měsíce, přičemž podpisy na takovém prohlášení budou muset být úředně ověřené.
Dalším cílem předkládané novely je usnadnit proces likvidace tzv. „prázdných společností“, kterých je v obchodním rejstříku zapsáno velké množství. Jestliže bude likvidátorem jmenována osoba, která není se společností spjata, předpokládá návrh osvobození likvidátora od povinnosti zasílat zákonem stanovené zprávy společníkům společnosti a sestavovat účetní závěrku, nemá-li pro ni podklady. V případě návrhu na výmaz společnosti by pak likvidátor měl být rovněž osvobozen od povinnosti uhradit soudní poplatek.
Zdroj: KPMG
