V roce 2010 hlásili Poláci 3 200 000 exekucí, v roce 2011 více než 4 miliony a o rok později překročili hranici pět milionů zahájených řízení. V Česku účinkuje osvětová činnost a i díky novému zákonu počet exekucí klesá: v roce 2010 soudy odstartovaly 702 000 exekucí, v roce 2011 938 000 a loni 820 000. „Vývoj těchto číselných ukazatelů je ale v podstatě jediným rozdílem mezi oběma zeměmi. Polský systém je hodně podobný českému. Tamní soudní exekutoři fungují na identické bázi. Platí stejná pravidla pro exekuce, stejné podmínky pro ty, kdo je provádějí, a stejné jsou vlastně i odměny,“ říká prezident Exekutorské komory ČR Jiří Prošek.
Zkombinovat veřejnou službu a svobodné povolání
V sousedním Polsku vykonává činnost 1058 soudních exekutorů. V Česku jich přitom působí 149, na Slovensku dokonce více než 300. Fungování soudních exekutorů je ve všech třech státech založeno na stejných principech: soudní exekutor je úřední osoba a má pravomoci, které mu svěřil stát, ovšem ze státní kasy nic neodčerpává. Chod exekutorského úřadu financuje sám z odměn vzešlých z úspěšně vymožených řízení. „Z hlediska právně systematického je tedy soudní exekutor subjektem kombinujícím veřejnou službu a svobodné povolání,“ uvedl prezident Polské komory exekutorů Rafal Fronczek.
Soudního exekutora také vybírá věřitel
Podmínky pro to, aby se uchazeč mohl stát soudním exekutorem, jsou v Česku a Polsku také shodné. Dotyčný musí být bezúhonný, je třeba, aby měl magisterský titul z uznávané právnické fakulty, musí mít za sebou povinnou právnickou praxi a úspěšně vykonanou exekutorskou zkoušku.
Stejně jako u nás i v Polsku si soudního exekutora vybírá věřitel. Za vedení exekuce náleží exekutorskému úřadu odměna ve výši 15 % z vymožené částky, nejméně však 1/10 (tj. okolo 308 Zlotých, v přepočtu cca 2.000 Kč). 15% odměna náleží i českému soudnímu exekutorovi, nejméně však 1.500 Kč. Na Slovensku činí odměna soudního exekutora 20 %.
Humánní a méně humánní
V Evropě fungují dva modely exekucí. Český i polský režim je součástí západního, modernějšího a humánnějšího systému, který vykonávají soudní exekutoři se soukromoprávním prvkem. V řadě těchto zemí jsou zákonné úpravy průběhu exekucí přísnější než u nás, například v Nizozemsku. „Výjimku v západní skupině tvoří Německo, kde funguje obdoba soudního výkonu rozhodnutí, který jsme v tuzemsku měli před rokem 2001, před vznikem soudních exekutorů. Německý systém je tedy českému řádu nejvzdálenější a nemůžeme je relevantně porovnávat,“ vysvětluje Jiří Prošek.
V rámci druhého, východního modelu jsou exekutoři státní ozbrojenou vojenskou složkou. Hlavou jejich organizací bývá velitel s vojenskou hodností. Tento systém je např. v Arménii, Bělorusku nebo Rusku. Exekutoři procházejí vojenským výcvikem a ve službě jsou ozbrojeni.
