Soudní dvůr EU došel ke shodnému závěru jako advokát (i když s poněkud jinou argumentací), když uvedl, že subjekt, který odkoupí na své riziko rizikové pohledávky za nižší cenu, než je jejich jmenovitá hodnota, neposkytuje prodávajícímu službu za úplatu. Předpokladem je, že rozdíl mezi jmenovitou hodnotou pohledávek a jejich kupní cenou odráží jejich skutečnou ekonomickou hodnotu v okamžiku postoupení. Z titulu odkupu uvedených pohledávek tedy nevzniká zdanitelné plnění. Soud postavil svoje rozhodnutí na argumentu, že předpokladem zdanitelného plnění je ujednání o protiplnění (úplatě). V opačném případě, tedy není-li poskytnuto přímé protiplnění, transakce DPH nepodléhá.
SDEU konstatuje, že v případě MKG Kraftfahrzeuge-Factoring (C-305/01), na který je v případu GFKL odkazováno, byla výchozí situace odlišná. V případě MKG se totiž postupník pohledávek zavázal poskytnout postupiteli faktoringové služby a jako protiplnění získal odměnu: faktoringový poplatek a poplatek za nesplacení.
Ve věci GFKL se liší jmenovitá hodnota pohledávek a jejich kupní cena. Ovšem, jak soudí SDEU, v daném případě rozdíl odráží skutečnou ekonomickou hodnotu uvedených pohledávek v okamžiku jejich postoupení, která se odvíjí od jejich rizikovosti. Tento rozdíl podle soudu nepředstavuje odměnu za službu poskytnutou nabyvatelem postoupených pohledávek postupiteli. Postupník proto postupiteli neposkytuje službu za úplatu .
Na závěr lze obecně říci, že rozsudek vnáší více jistoty do některých sporných oblastí a řeší některé problémy, se kterými se plátci u postoupení pohledávek setkávají. Zároveň by daný rozsudek mohl pomoci sjednotit přístup k dané problematice v jednotlivých členských státech EU.
Zdroj: KPMG
Foto: © froxx - Fotolia.com
