V současné době dodavatelé zpravidla při dodatečném snížení ceny uskutečněného zdanitelného plnění (například při dodatečném poskytnutí slevy na uskutečněnou dodávku, či při vrácení zboží) vystavují k příslušnému plnění dobropis, přičemž v souladu s § 42 zákona o DPH mají možnost se rozhodnout, zda promítnou úpravu také do základu daně z přidané hodnoty u původního plnění či nikoliv.
Aspoň doručenku
V případě, že se dodavatel rozhodne dodatečně upravit základ DPH, měl by postupovat podle § 42 a § 43 zákona o DPH a vystavit dobropis, který obsahuje veškeré zákonem požadované údaje včetně částky snížení základu daně a daně („daňový dobropis“). Na základě tohoto daňového dobropisu je odběratel povinen snížit svůj nárok na odpočet a dodavatel je oprávněný snížit svoji daňovou povinnost. Oprava základu daně je v tomto případě považována za samostatné plnění uskutečněné v okamžiku doručení dobropisu odběrateli. Odběratel i dodavatel tedy provádějí uvedenou úpravu své daňové povinnosti a nároku na odpočet daně k tomuto okamžiku. Dodavatel by měl být z tohoto důvodu schopný doložit, že byl daný dobropis doručený odběrateli včetně okamžiku, kdy byl doručený, například doložením doručenky. Právě potřeba ověřit doručení dobropisu zákazníkovi a prokázání doručení při případné daňové kontrole vede dodavatele k uplatňování zjednodušeného postupu, kdy není základ DPH původního plnění snížen a opravy již realizovaných dodávek probíhají „mimo oblast DPH“. V praxi dodavatelé v této situaci obvykle vystavují tzv. finanční dobropis, který neobsahuje DPH. Dodavatel ani odběratel v návaznosti na vystavení tohoto dokladu neupravují svoji daňovou povinnost, resp. nárok na odpočet daně. Tento přístup je používaný například v maloobchodech, kdy jsou případy dodatečného snížení ceny (poskytnutí slevy či vrácení zboží) poměrně časté a pro dodavatele by sledování doručení dobropisu velkému počtu odběratelů a související vykazování úpravy základu daně a daně znamenalo značnou administrativní zátěž.
Diskutovat se mělo dále…
Bohužel začátkem tohoto roku byla ukončena několikaměsíční diskuse v oblasti dobropisů v rámci tzv. Koordinačního výboru Komory daňových poradců a Ministerstva financí ČR. V rámci jednání ministerstvo sice potvrdilo, že dodavatel má možnost se rozhodnout, zda při následném snížení ceny provede úpravu základu DPH či nikoliv, vyjádřilo však nesouhlas s tímto postupem v situaci, kdy dojde k vrácení původního plnění nebo jeho části. Ministerstvo tvrdí, že dodavatel v tomto případě nemůže vystavit pouze finanční dobropis. Pokud tedy dojde k vrácení plnění nebo jeho části, je dodavatel prakticky vždy nucen opravit základ daně a vystavit daňový dobropis, na základě kterého dodavatel i odběratel upraví svoji daňovou povinnost, resp. nárok na odpočet daně, a to k okamžiku doručení dobropisu odběrateli. V opačném případě by totiž odběratel neměl možnost, jak opravit svůj nárok na odpočet v aktuálním zdaňovacím období, ve kterém došlo k danému snížení ceny (finanční dobropis není pro účely DPH daňovým dokladem, a na jeho základě proto nelze tuto opravu provést). V případě, že by odběratel po vrácení zdanitelného plnění nebo jeho části neprovedl opravu svého nároku na odpočet, který podle ministerstva financí není v tomto případě zachován, vystavil by se riziku doměrku DPH a příslušných sankcí.
Přestože názor Ministerstva financí se setkal s poměrně značným nesouhlasem na straně daňových poradců a odborné veřejnosti, může mít významný dopad na existující praxi. S ohledem na „překvapující“ názor ministerstva financí lze proto v současné době doporučit aplikovat v případech, v nichž je zboží vráceno striktní přístup a vždy a vystavit dobropis (dodavatelem) podle § 42 a § 43 zákona o DPH.
Autorka článku Marie Konečná pracuje v KPMG Česká republika
