Má se člověk oblékat podle módy, podle svého vkusu, nebo podle potřeby?
Nejsem zastáncem módních výstřelků. Lidé by měli nosit oděvy, které jim sluší. Alespoň jednou za život by se ovšem měli obrátit na odborníka, který by jim pomohl najít osobitý styl. Není důležité mít módní výstřelky, ale je dobré vlastnit základní kvalitní šatník. Lze se oblékat dobře, aniž by člověk musel být fanouškem módy.
Co by nemělo chybět v šatníku manažerky?
Určitě je to kostým, kalhoty, sukně, sako, jedno krátké a jedno dlouhé. Kostým nemusí být pouze černý,ale může být i v jiných tmavých odstínech, například v tmavě modré či šedé. Neměly by chybět pouzdrové, koktejlové a večerní šaty. Zmínili jsme základní oděvy. Pak záleží na finančních možnostech ženy, kolik halenek, roláků, svetříků a dalších doplňků si pořídí. Základní kousky šatníku jako je sako, kabát, šaty atd. radím pořídit si vyšší kvality a zároveň nadčasové, které nepodléhají módním trendům. Naopak topy, halenky či jiné doplňky mohou být levnější, protože se dají často obměňovat podle nejnovějších trendů.
Ženy si myslím se šatníkem ve většině případů poradí. Ale co muži, co jim byste doporučila?
Měli by hlídat, aby jim obleky, které nosí, padly, a byly vyrobeny z kvalitních materiálů. Podle mě jsou navíc nesmírně důležité kvalitní boty. Podle obuvi poznáte, jaký člověk je, zda o sebe dbá. Nejde jen o kvalitu a módní trend v obuvi, ale také o čistotu, a o to, jak jsou boty udržované. Řekla bych, že tato „maličkost“ se často podceňuje. Celkově mají muži, co se oblékání a módy týče, snazší podmínky než ženy.
Jakou roli hrají šaty v image člověka a zejména manažera?
Myslím, že plně platí rčení, že šaty dělají člověka.Vypadat dobře je pro manažery na celém světě zcela normální a běžné. Všude najdete lidi, kteří věnují větší, menší, případně žádnou pozornost módě, oblékání a tomu, co nosí, Oblékání, styl a vlastní image zaujímá totiž rozličné pořadí v jejich hodnotách.
Proč a kdy jste přišla do Prahy?
Do Čech mě přivedla láska. Byl to osud.
Váš styl charakterizují jasné barvy. Máte je ráda?
Ano, mám ráda barvy, a mám své oblíbené. Nejraději mám bílou, přestože bílá a černá často nejsou pokládány za barvy. Ale bílá je pro mne výjimečnější než černá, má v sobě všechny barvy a připadá mi tajuplná.
Jak dlouho se tvoří jeden model? Kolik obrázků je k němu potřeba namalovat?
To je velmi různé, podle náročnosti modelu, obvykle týden až několik týdnů. Pokud se model tvoří, na čas se nehledí. Návrhář přemýšlí s tužkou v ruce. Dívám se na látku a zároveň kreslím. Jedna věc je model namalovat, druhá je zhotovit ho tak, aby odrážel původní myšlenku, záměr. Nejpracnější bývá vypracovat dámské večerní šaty, následuje dámský kostým a pánský oblek. Pánskou módou se zabývám ráda, ale pouze výjimečně.
Takže látka diktuje modelu, je prvotní?
Ano. Výběr látky je prvotní a následovně materiál zadává tón modelu, zkušenost návrháře je v tom, že ví, jak látku použít. Musím vědět, jak se látka zachová, jak model střihnout. Navrhování oděvů je tvůrčí práce, při níž se neobejdete bez fantazie a hlavně bez znalosti řemesla.
Některé návrhářky své modely šijí. Jak postupujete vy?
Mám na šití svůj tým. Vypracovávat detaily sice také umím, ale je řada švadlen, které jsou v této činnosti mnohem lepší. Mám raději rozlet, ráda udávám tón.
Máte své návrhářské vzory?
Samozřejmě. Vždy se mi líbily modely, jejichž autorem je Yves Saint Laurent, stejně tak mám ráda práce návrháře Alexandera McQueena. V současné době je mi blízká tvorba firmy Lanvin a nápady módní návrhářky Stelly McCartney.
Jaké je měřítko úspěšnosti návrháře? Rozhoduje množství přehlídek, nebo počet prodaných modelů? Je vůbec pro návrháře přehlídka důležitá?
Pro prezentaci i prodej modelů je přehlídka nutná. Návrhářství a móda jsou spotřební umění, nejde o umění pro umění. Návrhář a jeho tým musí ovládat také prezentaci své práce, svých modelů. Pořádání módních přehlídek je show a druh tvůrčí práce, kterou mám ráda. Nyní připravuji přehlídku, která se bude konat 4. července na karlovarském filmovém festivalu. Přehlídka není jen ušití modelů a jejich předvedení, zahrnuje vymýšlení stylu a koncepce samotné show a celkové produkce přehlídky. Připravuje se vše, od první myšlenky až do posledního detailu. Dá se samozřejmě prodávat bez přehlídek, ale je to škoda, návrhář se ochuzuje o možnosti a tolik nutný tvůrčí rozlet.
Šijete i modely pro lidi, kteří nemají ideální postavu s mírami 90–60–90?
Ženy, které potřebují větší velikosti, mají obecně mnohem menší výběr, a to i u návrhářů.. Proto pomalu opouštíme velikost 36 a nabízíme modely ve velikostech 36 až 46. Naše přehlídky, na nichž modelky předváděly modely ve větších velikostech, měly obrovský úspěch. Jsem nadšená, když vidím, jak konkrétní ženu můj model promění a ona z toho má radost. Pak cítím, že moje práce je smysluplná a krásná.
Také malujete a chystáte výstavu svých kreseb. Kdy bude zahájena?
Malování se věnuji příležitostně, v budoucnu bych mu chtěla dát rozhodně více prostoru. Tvořit jsem začala v rámci příprav na přijímací zkoušky na vysokou školu. Během studií jsme měli výborné učitele, zdokonalila jsem se a našla svůj vlastní rukopis, styl. Jaký, uvidíte na výstavě, jejíž vernisáž plánujeme na září.
Jako módní návrhářka se jistě díváte, co mají lidé na sobě, jaké šaty nosí. Vidíte nějaké prohřešky v oblékání, zejména u mužů?
Kromě již zmíněných nevyčištěných bot je častým prohřeškem nevyžehlený oblek. Řekla bych, že pánům chybí perfekcionismus v každodenním oblékání. Pokud se muži chtějí oblékat podle módy, měli by mít cit a také odvahu. Zda mají příslušný cit, zjistí po poradě s odborníkem. Pokud si moc nevěří, je lepší sáhnout po prověřených kombinacích.
Máte dvanáctiletého syna, jak on vnímá módu?
Víte, jablko nepadá daleko od stromu. Stejně jako já, i on vyrůstal v zákulisí módních salonů a přehlídek, také předváděl modely. Asi tak získal cit pro oblékání. Jako sportovec preferuje spíše sportovní módu, ale obecně má k módě kladný vztah a rád se hezky obléká. Dokonce se se mnou někdy i radí, co si má vzít na sebe (smích).
Bude návrhářství někdy masová záležitost?
Návrhářství je masová záležitost, za každým oděvem a každým výrobkem stojí návrhář a designér. Designéři ovlivňují svět a děje se tak i naopak, takže návrhářství je skutečně masovou záležitostí.
Natali Ruden se narodila v Kyjevě na Ukrajině. Vystudovala kyjevskou Akademii designu, v České republice žije od roku 1992. V témže roce se poprvé účastnila módní přehlídky. První samostatnou přehlídku v Česku měla v roce 1995. Vlastní firmu Natali Ruden založila v roce 1996. Samostatné přehlídky se konaly v Londýně, Edinburghu, Torontu, New Yorku, Moskvě a Kyjevě. Proběhlo rovněž více než dvacet samostatných přehlídek v Praze, Brně a Karlových Varech. V současnosti žije Natali Ruden v Praze; vlastní svůj butik a módní ateliér v Dlouhé ulici.
