Účelem je dle GFŘ zajistit jednotné uplatňování daňových předpisů při hodnocení služeb s nízkou přidanou hodnotou a dále snížit administrativní nároky na daňové subjekty při prokazování správnosti nastavení převodních cen u těchto služeb. Pokyn vychází ze Sdělení Evropské komise ze dne 25. ledna 2011 obsahujícího „Zprávu JTPF: Pokyny k vnitropodnikovým službám s nízkou přidanou hodnotou“.
Za služby s nízkou přidanou hodnotou považuje pokyn služby, které netvoří hlavní činnost subjektů, představují rutinní funkce a netvoří podstatný náklad či příjem zainteresovaných podniků. Tyto služby nesmí překročit 10 % z obratu poskytovatele, 20 % z provozních nákladů příjemce a zároveň nesmí přesáhnout částku 50 mil Kč. Jedná se například o služby správního, technického, finančního, poradenského či obchodního charakteru, které svou povahou slouží skupině podniků jako podpora pro hlavní činnost podniků.
Správce daně bude při prověřování vnitroskupinových služeb s nízkou přidanou hodnotou především posuzovat, zda je poskytnutí služby opodstatněné a jaký je její přínos pro příjemce, jaká metoda byla pro stanovení ceny použita a jaké náklady vstupují do nákladové základny u metody „cost plus“ (náklady plus přirážka). Při aplikaci metody cost plus považuje správce daně za tržně obvyklou přirážku v rozpětí 3–7 % z nákladů.
Pokud daňový subjekt dostatečně vysvětlí stanovení tržní ceny, správce daně nebude požadovat kompletní dokumentaci k převodním cenám podle pokynu D-334 ministerstva financí. Dokumentace tak nemusí obsahovat pokynem D-334 doporučované části, jako jsou funkční a riziková analýza, srovnávací analýza u metody cost plus a odůvodnění výše stanovené přirážky, analýza trhu a celkové informace o skupině.
Zdroj: KPMG
