Česká republika z pohledu německých investorů poprvé za osm let není jedničkou ve střední a východní Evropě. To ukázal společný průzkum Česko-německé obchodní a průmyslové komory (ČNOPK) a dalších 15 německých zahraničních hospodářských komor ve střední a východní Evropě. Česko v celkovém hodnocení skončilo na druhém místě a je tak i nadále atraktivním místem pro investice. Pohled na jednotlivé investiční faktory však ukazuje, že ho jiné země dohánějí. Především v otázkách právní jistoty, transparentnosti, byrokratické zátěže a flexibility trhu práce se Česká republika umístila až v poslední třetině. Svoji pozici naopak zlepšilo Polsko, které se ocitlo v čele žebříčku podnikatelských lokalit.
Kdo chvíli stál, ten stojí opodál...
Do průzkumu německých zahraničních obchodních komor se zapojilo více než 1700 především německých podniků z 16 zemí střední a jihovýchodní Evropy. Z hlediska celkové atraktivity se Česko i nadále drží téměř na špici žebříčku, těsně za Polskem. „I nadále tedy platí, že Česká republika je pro investory atraktivní,“ vysvětluje výkonný člen představenstva ČNOPK Bernard Bauer. „Zatímco ale Česko v mnohých oblastech, které jsou důležité pro investory, stojí na místě, jiné země v regionu ho začínají dohánět. To se týká především Polska a částečně i pobaltských států.“ Podle Bernarda Bauera patří například česká infrastruktura zatím stále k nejlepším v regionu. Chybějící investice však tuto konkurenční výhodu oslabují.
Co dělat, aby nás Němci zase milovali...
Jak potvrdil průzkum, je kvalita a dostupnost lokálních dodavatelů, stejně jako akademické vzdělávání v Česku stále na vysoké úrovni. Produktivita pracovních sil obdržela v celém regionu dobré hodnocení, většina zemí však dopadla lépe než Česká republika. Navíc jsou náklady na pracovní síly v Česku poměrně vysoké. „Pro high-tech výrobu v tomto regionu je nutný co nejatraktivnější celkový mix nákladů, kvality a dostupnosti pracovních sil,“ komentuje Bernard Bauer výsledky průzkumu. „Myslím si, že pro německé firmy bude zásadním kritériem pro to, kam v Evropě v budoucnu umístí své investice, jak se jednotlivé země vypořádají s hrozícím nedostatkem odborných pracovních sil a jak budou ochotny reformovat systém vzdělávání,“ doplňuje výkonný člen představenstva ČNOPK.
Jsme prohnilí... A co dál?
Česká republika patřila ke třem nejhůře hodnoceným zemím nejen ohledně dostupnosti odborných pracovních sil, ale i z hlediska transparentnosti veřejných zakázek, boje s korupcí, právní jistoty a veřejné správy. Politická stabilita v Česku se také pohybuje spíše na dolním konci žebříčku, zatímco nejvyšší hodnocení sklidily Polsko a pobaltské státy.
Objevily se však i dobré zprávy: platební morálku a předvídatelnost hospodářské politiky v Česku hodnotily zúčastněné německé podniky jako dobrou a 84 procent z nich nelituje svého rozhodnutí investovat právě tady. „Přednosti České republiky z pohledu investorů tedy stále ještě převažují nad problémy. Faktory jako geografická a kulturní blízkost, průmyslová tradice a pracovní síla, které jsou pro německé investory často tak důležité, však samy o sobě nebudou stačit k tomu, aby si Česká republika mohla udržet regionální konkurenceschopnost.“ Jak zdůrazňuje Bernard Bauer, hospodářská politika mnohé slabosti rozpoznala a chce je řešit. „Náš průzkum však zřetelně ukazuje, že političtí představitelé musí rychle a intenzivně zapracovat na efektivnosti a předvídatelnosti zákonů, státní správy a veřejných zakázek. Jinak Česko dříve či později předhoní jiné země,“ doplňuje Bauer.
Důležité upozornění:
Uvedená data odrážejí pohled investorů, kteří v hodnocených zemích již působí. Přitom je třeba vzít v potaz, že různé motivy pro investici v různých odvětvích a státech ovlivňují očekávání jednotlivých firem. (Kdo např. zřídí v České republice strojírenský závod s očekáváním vysoké rentability, ten se bude řídit jinými měřítky než dopravce, který chce v Bulharsku vstoupit na nový trh.) Výsledky průzkumu ze zemí s malým počtem účastníků nejsou reprezentativní. To platí především o údajích z Albánie a Kosova.
Z těchto důvodů jsou výsledky v jednotlivých zemích srovnatelné jen do určité míry. Přesto ukazují důležité tendence a také v dlouhodobém časovém horizontu slouží jako vodítko k tomu, jak se vyvíjí nálady uvnitř firem v různých zemích.
