Nevíce prostoru věnuje tato novela tzv. time-sharingu, který však většinu spotřebitelů moc netrápí. V obecné rovině lze time-sharing chápat jako dočasné užívání obytných prostor za účelem rekreace. Nová právní úprava v této oblasti přinesla zejména přesnější vymezení produktů v upravované oblasti, stanovení minimálního objemu informací, které musí být spotřebiteli poskytnuty v dostatečném časovém předstihu před uzavřením samotné smlouvy, stanovení jazyka, ve kterém jsou zmíněné informace nebo i samotná smlouva poskytovány, anebo také stanovení lhůty, během níž mohou bez udání důvodu od smlouvy odstoupit. Dojde-li k odstoupení od smlouvy, kde je cena hrazena plně nebo částečně hrazena úvěrem poskytnutých poskytovatelem nebo třetí osobou na základě ujednání s poskytovatelem, zavádí dále novela povinnost ukončit tuto úvěrovou smlouvu bez jakýchkoliv nákladů pro spotřebitele.
Z pohledu běžného spotřebitele jsou však daleko zásadnější ustanovení, které prodloužily záruční dobu u věcí zhotovovaných na zakázku, a to ze stávajících šesti měsíců na klasické dva roky. To znamená, že pokud si někdo v současné době nechá na míru zhotovit například dioptrické brýle, oblek nebo i kuchyňskou linku, má na reklamaci případných vad plných 24 měsíců jako je tomu u klasického zboží. Důvodem tohoto zákonodárcova kroku byla skutečnost, že spotřebitel, který si v minulosti nechal zhotovit věc na zakázku a na této věci se objevily vady až po šesti měsících, se nacházel ve velmi nepříjemné situaci a v podstatě byl tak zcela nepřiměřeně zkrácen na svých právech oproti situaci, když by si koupil věc zhotovovanou sériově. Takováto nerovnováha je zcela zřejmě v rozporu se základními principy spotřebitelského práva, které jako takové klade důraz zejména na svou subjektivní složku, tj. spotřebitele, a nikoliv na předmět spotřebitelských vztahů.
Autor je advokát, trvale spolupracující s NWD Legal
