V daném případě se v rámci daňové kontroly DPH prokázalo, že daňový subjekt přijal zdanitelné plnění ve formě služeb a dodávek materiálu. Zároveň však vyšlo najevo, že tato plnění neposkytly subjekty uvedené na daňových dokladech, nýbrž odlišná fyzická osoba, která byla sama plátcem DPH. Za této situace správce daně neuznal nárok daňového subjektu na odpočet daně zaplacené na vstupu s odůvodněním, že údaje o dodavatelích zdanitelných plnění neodrážely skutečný stav věci a nebyly tak splněny podmínky pro uplatnění nároku na odpočet DPH na vstupu (§ 73 odst. 1 a 21 zákona o DPH).
Nejvyšší správní soud se s takovýmto odůvodněním ztráty nároku na odpočet DPH neztotožnil. Podle něj se v daném případě nejednalo ani o fiktivní plnění ani o fiktivní daňové doklady. I když se údaj o dodavateli zdanitelného plnění uvedený na daňovém dokladu ukázal jako nesprávný, bylo možné nárok na odpočet prokázat v souladu s ust. § 73 odst. 5 (dříve odst. 12 zákona o DPH) jiným způsobem. Právě to se v daném případě stalo, když bylo jednoznačně prokázáno, že předmětná plnění poskytla určitá fyzická osoba, která za ně inkasovala odměnu, byť jednala podvodně a vydávala se za jiné zprostředkovatele dodavatelů uvedených na daňových dokladech. Nejvyšší správní soud dále uvedl, že za odvod daně přijaté na výstupu byla v tomto případě odpovědná právě tato fyzická osoba. Tomu pak odpovídala i skutečnost, že byla odsouzena za neodvedení této daně v trestním řízení.
Zdroj: KPMG
ČTĚTE TAKÉ:
→ Tři novely zákona o DPH s účinností od 1. ledna 2015
V průběhu roku 2014 předložilo ministerstvo financí tři návrhy novel zákona o dani z přidané hodnoty, které by měly nabýt účinnosti od 1. ledna příštího roku.
→ V registru nespolehlivých plátců DPH uvízlo pohříchu třináct velkých ryb
Registr nespolehlivých plátců DPH, který vznikl jako opatření proti daňovým únikům, a po roce a půl fungování postupně začíná plnit svou funkci.
