Sentiment v ekonomice se podle šetření u podnikatelů i spotřebitelů v únoru zhoršil. Běžný výkyv? Či signál korekce optimismu posledních dvaadvaceti měsíců, během nichž důvěra v českou ekonomiku silně rostla? Letošek nemusí zvrátit trend, jen ukáže kolísavost. Poslední měsíce totiž katapultovaly indikátor důvěry v českém průmyslu na evropskou špičku. Vysoce nad průměrem EU jsou i očekávání ve službách a – poněkud nelogicky – i v obchodě. Naopak nálada ve stavebnictví zůstává hluboko pod deprimovaným evropským průměrem. A skeptičtější jsou v tomto srovnání i čeští spotřebitelé.
Průmysl si stále věří
Metodická kouzla a čáry sice ukázaly v průmyslu proti lednu nižší hodnocení celkové i zahraniční poptávky, ale důvodem byl příklon většího množství firem k odpovědi „neměnnost“ (nikoli pokles). Přes tři čtvrtiny průmyslových firem rovněž předpokládá také neměnnost své současné ekonomické situace – optimistické jsou v budoucím nabírání pracovníků (podle 22 % odpovědí zaměstnanost vzroste, pro dvě třetiny zůstane neměnná). Růst cen čeká více než čtvrtina firem v průmyslu, jejich stagnaci téměř dvě třetiny. Průmysl je tak v indikátorech důvěry stále velmi vysoko ve srovnání s ostatními odvětvími, které sleduje konjunkturní průzkum. Ovlivňuje tím celkový indikátor důvěry. Překoná i nadále pesimismus stavebních firem a v očekáváních spotřebitelů?
Špatný stav evropského stavebnictví
Zatímco očekávání v evropském stavebnictví se zhruba od loňského června nepatrně zlepšují, v ČR dochází k jejich zhoršování. Evropa je pestrá a totální ztráta důvěry i v tomto odvětví (Řecko, Portugalsko, Španělsko či Kypr) dělí Evropu na silně utlumený jih a odolný sever, který krize poškodila jen málo (švédský a od ledna i finský stavební optimismus zde vrátil indikátor tohoto odvětví do kladných hodnot, což je evropská rarita). Závěr roku zastihl v horší náladě stavebnictví v Rakousku. V Německu je sentiment podstatně lepší než v EU celkem a stále se zlepšuje.
Český stavební pesimismus je srovnatelný s Pobaltím, Slovinskem nebo i Velkou Británií. Není se co divit – silná míra českých firemních investic, převyšující po většinu minulé dekády výrazně evropský průměr (v letech 2002 a 2003 dokonce o 10 procentních bodů!), klesla v letech 2008 a 2009 na úroveň EU 27 i díky stavebnictví. Přitom financování inženýrských staveb v těchto letech nebyl problém. Povzbudí extrémně nízkou důvěru v českém stavebnictví urychlené dokončování staveb a nákupy bytů před zamýšleným růstem DPH?
Kde v Evropě nejvíc věří v budoucnost
Od loňského května, kdy se souhrnný indikátor důvěry za EU usadil spolehlivě nad hodnotou sto a dále postupně narůstal, zaznamenávali nejpříznivější hodnocení situace a důvěru v budoucnost Švédové. V prosinci měli sice souhrnný indikátor důvěry nejvyšší v Německu, v lednu však byla opět nejoptimističtější největší skandinávská ekonomika.
Otázka, proč je sever Evropy v tak dobré kondici a bez obav o budoucnost, má několik odpovědí. Země nejsou zadlužené (jejich dlouhodobě přebytkové rozpočty ukončil s výjimkou Norska až krizový rok 2009, ve vnějších vztazích generují přebytky stále). V energiích jsou také „za vodou“ (s ropou v Severním moři a levnou elektřinou z horských řek to jde snadno). Především však je protestantská Skandinávie zvyklá šetřit (míra úspor domácností je kromě Dánska jednou z nejvyšších v Evropě).
V Čechách jsme na únorovou otázku konjunkturního průzkumu o úmyslu spořit odvětili, že doba pro to vhodná není. V dotazu na zamýšlené velké nákupy zněla odpověď, že ani náhodou. Nastává čas severské střídmosti?
Více na: http://czso.cz/csu/csu.nsf/informace/ckpr022211.doc
