Jaké dopady měla finanční a ekonomická krize na český pojistný trh?
Krize se projevila především ve stagnaci, respektive v poklesu předepsaného pojistného neživotního pojištění v letech 2008 a 2009. V neživotním pojištění pak došlo k poklesu ještě i v roce 2010. I když společným jmenovatelem byla ekonomická krize, konkrétní důvody vývoje předepsaného pojistného byly v jednotlivých segmentech pojištění různé. Tak například u pojištění motorových vozidel sehrálo roli, že si lidé kupovali levnější automobily s nižší kubaturou, a protože se výše pojistného odvíjí od ceny či kubatury vozu, předepsané pojistné bylo nižší. Nebo jiný příklad z oblasti pojištění podnikatelských rizik – v době krize došlo ke snížení objemu přepravovaného zboží, což se projevilo v poklesu předepsaného pojistného u pojištění přepravních rizik.
Chtěla bych ale zdůraznit, že pojistný trh v České republice nebyl zasažen pouze důsledky ekonomické krize. V roce 2010 jsme zažili čtyři živelní kalamity, které měly podle mého názoru větší dopad do celkových výsledků pojišťoven než krize.
Jak se s problémy minulého roku, respektive předcházejících let pojišťovny vyrovnávají?
Pojišťovny se více zamýšlejí nad tím, jak lépe řídit jednotlivé procesy: konkrétně podrobněji analyzují potenciální rizika, posilují rezervy a snaží se efektivně nastavit zajistné programy. Musí pečlivěji zvažovat, jaká rizika na sebe přijmou a za jakou cenu. Čelí neustálému tlaku na snižování nákladů.
Některé menší pojišťovny pravděpodobně přestanou prodávat rizikovější druhy pojištění, protože si to nebudou moci dovolit. Můžeme proto očekávat, že na českém pojistném trhu dojde k větší diferenciaci a možná i větší specializaci některých pojišťoven.
Ani my jako velká pojišťovna už nebudeme usilovat o zvyšování počtu klientů a objemu předepsaného pojistného za každou cenu. Musíme pečlivě vyrovnávat poměr mezi nakoupenými riziky a výnosy, abychom byli schopni dostát svým závazkům, zvyšovat hodnotu pojišťovny a uspokojit představy našich akcionářů. Snaze o dosažení vyšší efektivity přizpůsobujeme a budeme přizpůsobovat naši obchodní strategii.
Jak se to konkrétně projevuje?
Projevuje se to v intenzivnější orientaci na klienta a na práci s ním. Klademe větší důraz na prevenci, na vzdělávání klientů, na jejich informovanost o tom, jakým rizikům mohou v budoucnu čelit, jak se na ně mohou připravit a jak si mají správně nastavit pojistné smlouvy.
Významným trendem v pojišťovnictví je posun od pouhé nabídky produktů ke skutečné obsluze. To znamená, že je kladen stále větší důraz na kvalitu nabízených služeb. A právě tímto směrem se bude rozvíjet i konkurence mezi pojišťovnami. Nepůjde už jen o cenovou válku – tedy o to, kdo nabídne nejlevnější pojištění. Pojišťovny se budou snažit získat a udržet klienty tím, že jim nabídnou a zajistí také kvalitní služby. Všimněte si, že proces už funguje. Jakmile jedna pojišťovna přijde s nějakou novou službou, ostatní se ji snaží velmi rychle napodobit.
Součástí obchodní strategie bude rozvoj segmentace klientů, a to nejen k přesnějšímu zacílení nabídky, ale také k pružnější a efektivnější cenové politice. Zpětná vazba, která ukazuje výsledky práce s jednotlivými segmenty, není v pojišťovnictví bohužel tak rychlá, jako například v bankovnictví, ale přesto některé výsledky jsou prokazatelné. Zřejmé je to například u pojištění motorových vozidel.
Dalším trendem je snaha lépe pracovat s těmi klienty, které už pojišťovna získala, se kterými má zkušenost. Jde o to si je udržet a nabídnout jim takové služby, aby kompletně uspokojily jejich potřeby během celého životního cyklu. To považujeme za velmi perspektivní i z hlediska plánované důchodové reformy a reformy zdravotnictví. Ať už bude konkrétní podoba těchto reforem jakákoli, je jasné, že porostou nároky na vlastní zabezpečení lidí ve stáří a v nemoci. Chceme být připraveni nabídnout odpovídající produkty a služby.
Pojišťovny musejí v příštím roce přistoupit k realizaci směrnice Solvency II. Nezpomalila ekonomická krize proces přípravy?
Cílem regulatorní směrnice Solvency II je přispět k finanční stabilitě pojišťoven a zajišťoven tím, že jsou vedeny k zvýšenému vnímání pojišťovacích, tržních, kreditních i operačních rizik. Pojišťovny v České republice se na implementaci směrnice intenzivně připravují delší dobu a nemyslím, že tento proces krize nějak zpomalila, nebo že by se vyskytly nějaké zásadní problémy. Ostatně v loňském roce proběhlo testování kapitálové vybavenosti podle Solvency II (tzv. QIS5), které bylo sice nepovinné, ale v České republice se ho zúčastnilo 18 pojišťoven, reprezentujících přes 80 % trhu, samozřejmě včetně České pojišťovny. Z předběžných výsledků testu vyplývá, že pojišťovny vykázaly více kapitálu, než požaduje Solvency II, a že tedy mají dostatečné zdroje na plnění závazků vůči svým pojistníkům.
Solvency II však klade i zvýšené požadavky na zkvalitnění operačních procesů, sběr a zpracování dat, což vyžaduje i posílení informačních technologií. S tím jsou spojené nemalé finanční náklady.
Nastoupila jste na post náměstkyně pro finanční řízení České pojišťovny relativně nedávno. Co vás nejvíce překvapilo?
Nemohu říci, že mne něco překvapilo. Snad jen jsem si více uvědomila, jak se postupně mění postavení finančních ředitelů, jak se stává jejich práce stále mnohostrannější a náročnější. Management spoléhá na to, že mu finanční ředitel vždy poskytne přesná a spolehlivá data pro rozhodovací procesy, že bude schopen najít a zajistit prostředky na realizaci strategických plánů. Zároveň se očekává, že CFO bude hlídat přípravu takových projektů, jako je například Solvency II, a ještě na konci roku vykáže čísla, která splní očekávání akcionářů. Dostát těmto očekáváním je pro finanční ředitele velká výzva.
