Právní režim pohybu po sjezdovkách, ať už na lyžích, snowboardu, pěšky, sněžném skútru nebo jiným způsobem, se řídí několika pravidly, jejichž dodržování je nejefektivnější prevencí úrazu, zranění a případných nejen právních následků takovéto události. Jakými pravidly se lyžování tedy řídí?
Obecná prevenční povinnost
Prvním a nejdůležitějším pravidlem, které by měl každý lyžař, snowboardista či jiný účastník provozu na sjezdovkách a lyžařských tratích mít neustále na mysli, je občanskoprávní institut obecné prevenční povinnosti, tedy povinnosti chovat se tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví, majetku, přírodě a životním prostředí. Toto poněkud široce formulované pravidlo § 415 Občanského zákoníku v sobě skrývá závaznou právní povinnost jednat určitým způsobem, zákon tedy od svých adresátů očekává, že se zdrží takového chování, jehož přímým následkem je vznik škody na majetku, zdraví či životním prostředí. Vzhledem k neexistenci platné a účinné obecné právní normy upravující pohyb po sjezdovkách je třeba pravidla, jejichž porušení se dá ve smyslu § 415 Občanského zákoníku vykládat jako příčina vzniku škody, hledat v judikatuře českých soudů.
Klíčovým stanoviskem je v tomto ohledu rozsudek Nejvyššího soudu č. 25 Cdo 1506/2004. Soud vyslovil názor, že pravidla pro chování lyžařů a snowboardistů na lyžařských tratích, vydaná Mezinárodní lyžařskou federací FIS, jsou i přes skutečnost, že nejsou obecným právním předpisem, závazná pro pohyb lyžařů na sjezdovkách. Porušením těchto pravidel dochází k porušení právní povinnosti uložené v § 415 Občanského zákoníku, následkem čehož vzniká obecná odpovědnost za škodu. Podle § 420 Občanského zákoníku totiž každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti, neprokáže-li, že vznik škody nezavinil.
Obecná odpovědnost za škodu
Vymezení obecné odpovědnosti kromě porušení právní povinnosti a vzniku škody předpokládá také příčinnou souvislost mezi porušením právní povinností a vznikem škody a zavinění. Příčinná souvislost je objektivní vztah mezi protiprávním jednáním (porušením právní povinnosti) a škodou, jakožto následkem tohoto jednání. Posouzení příčinné souvislosti je vždy otázkou zjištění skutečného vlivu protiprávního jednání na vznik škody. V takovýchto případech je nutné prokázat, že ke vzniku škody by jinak než protiprávním jednáním nedošlo. Protiprávní úkon nemusí být jedinou příčinou vzniku škody, zde je opět rozhodující, zda-li by ke škodě došlo i bez protiprávního jednání, či nikoliv. Zavinění je pak subjektivním vztahem mezi osobou a jejím protiprávním jednáním, stejně tak mezi osobou a škodou, která je následkem tohoto jednání. Z hlediska míry rozumu a vůle subjektu lze dále rozlišit škodu způsobenou úmyslně či z nedbalosti. Občanský zákoník pojmy úmysl a nedbalost nedefinuje, přebírá definici z práva trestního.
Trestní odpovědnost
Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku č. 8 Tdo 68/2010 rozhodl, že: ,,Lyžař je povinen přizpůsobit rychlost a způsob jízdy svým schopnostem a zkušenostem a celkové situaci na místě, jímž projíždí (tedy zejména terénním, sněhovým a povětrnostním podmínkám, výhledovým poměrům, počtu a pohybu ostatních lyžařů či jiných osob apod.), aby měl možnost včas a v dostatečné vzdálenosti reagovat i na nenadálou překážku v jízdě. Pokud zaviněně nedodrží uvedená pravidla, lze u něj dovodit porušení tzv. obecné prevenční povinnosti uložené každému podle § 415 Obč. zák. nebo nedodržení potřebné míry opatrnosti. Způsobí-li takovým porušením z nedbalosti jinému těžkou újmu na zdraví, přichází v úvahu jeho trestní odpovědnost za trestný čin ublížení na zdraví podle § 224 odst.1 tr. zák."
Z uvedeného vyplývá, že způsobená škoda na majetku či zdraví může mít i nepříjemnou trestněprávní dohru. V případě řešeném shora citovaným rozsudkem došlo ke střetu lyžaře s nezletilou lyžařkou, následkem čehož byla poškozené lékařsky odebrána slezina. Na základě této skutečnosti byl žalovaný odsouzen za těžké ublížení na zdraví k šesti měsícům odnětí svobody s podmíněným odkladem na půl roku.
Nehoda v zahraničí
Stanete-li se účastníkem či svědkem nehody na lyžařské trati, je nutné brát v potaz následující fakta. Porušení občanskoprávních povinností, tedy civilní delikt, se v rámci EU řídí nařízením Evropského parlamentu a Rady ES č. 894/2007. Podle článku čtvrtého, odstavce 1 shora uvedeného nařízení je rozhodným právem právo země, kde k civilnímu deliktu došlo. V případě srážky českého lyžaře se zahraničním turistou pak bude rozhodné právo místa, kde ke střetu došlo, nikoliv místa, kde se následky projevily. Z interpretace třetího odstavce článku tři nařízení však vyplývá, že střet dvou občanů stejného státu bude podléhat jurisdikci státu, jehož jsou občany, nikoliv státu, kde ke střetu došlo.
Dodržování pravidel FIS a nepřeceňování vlastních schopností je nejúčinnější prevencí vzniku škody na zdraví, majetku a spousty nepříjemných situací na lyžařských tratích. Stanete-li se svědkem nehody, jste povinni poskytnout jejím účastníkům podle bodu 9. pravidel FIS pomoc. Dojde-li k újmě na Vašem zdraví či majetku, neváhejte oslovit co největší počet svědků, podle bodu 10 pravidel FIS jsou všichni svědci nehod na lyžařských tratích povinni prokázat svou totožnost za účelem následného šetření.
Lyžujte tedy prosím opatrně, ať si z hor přivezete jen a jen potěšení ze zážitků z lyžování.
Pravidla FIS pro chování lyžařů a snowboardistů na lyžařských tratích
(aktualizováno v roce 2002 s ohledem na zvláštnosti snowboardového lyžování a carvingových technik)
1. Brát ohled na ostatní lyžaře a snowboardisty
Každý lyžař a snowboardista se musí chovat tak, aby neohrožoval a nepoškozoval
někoho jiného.
2. Ovládání rychlosti a způsobu jízdy
Každý lyžař a snowboardista musí jet s dostatečnou vzdáleností od ostatních (na
dohled). Musí přizpůsobit svou rychlost a způsob jízdy svým schopnostem a také
terénu, sněhovým a povětrnostním podmínkám i hustotě provozu.
3. Volba jízdní stopy
Lyžař a snowboardista přijíždějící zezadu musí zvolit svou jízdní stopu tak, aby
neohrožoval lyžaře a snowboardistu, který jede před ním.
4. Předjíždění
Předjíždět se smí ze shora anebo ze zdola, zprava anebo zleva, avšak vždy jen
s takovou vzdáleností, která ponechává předjížděnému lyžaři anebo snowboardistovi
dostatečný prostor pro všechny jeho pohyby.
5. Najíždění na sjezdovku, pokračování v jízdě dolů a po svahu nahoru
Každý lyžař a snowboardista, který chce najet na lyžařskou sjezdovku, který se po
zastavení chce opět rozjet dolů anebo pohybovat svahem nahoru, se musí ve směru
nahoru i dolů ujistit, že to může učinit bez dalšího ohrožení / nebezpečí jak pro sebe,
tak i ostatní.
6. Zastavení
Každý lyžař a snowboardista musí zabránit tomu, aby se v jiných než nouzových
stavech zdržoval na úzkých anebo nepřehledných místech sjezdovky. Lyžař nebo
snowboardista, který upadl, musí takové místo co možná nejrychleji opustit.
7. Výstup a sestup
Lyžař a snowboardista, který vystupuje nahoru anebo který sestupuje dolů pěšky,
musí používat okraj sjezdovky.
8. Dbát na značky a na znamení
Každý lyžař a snowboardista musí dbát na značení a na signalizaci.
9. Poskytování pomoci
Při nehodách je každý lyžař a snowboardista povinen poskytnout pomoc.
10. Povinnost prokázat se
Každý lyžař a snowboardista, nehledě na to, zda je svědek nebo osoba zúčastněná,
zda je odpovědný či ne, musí uvést v případě nehody své osobní údaje.
Autoři: Michal Kroft je advokát, trvale spolupracující s NWD Legal, Miroslav Obernauer je Legal Assistant, trvale spolupracující s NWD Legal
Foto: © dell - Fotolia.com
