Hlavní navigace

Únor: válka, atomová energie a prodloužení prodejů aut se spalovacím motorem

2. 3. 2022

Sdílet

 Autor: Depositphotos
Média se v únoru věnovala zejména taxonomii ekologických investic EU. Návrh Evropské komise, který počítá s tím, že mezi ekologické investice bude patřit i jaderná energie, může být pozastaven jen v případě, kdy se proti němu postaví nejméně dvacet členských států reprezentujících alespoň 65 % obyvatel EU. Rakousko a Lucembursko již oznámily, že ve věci podají žalobu. Odmítavý postoj k rozhodnutí Evropské komise vyjádřilo také Španělsko a Dánsko.

Německá i rakouská média řešila v průběhu února jadernou energii ve světě. Emmanuel Macron oznámil, že Francie bude masivně budovat jaderné elektrárny. Ve Skandinávii vznikají úložiště radioaktivního odpadu, úložiště Östhammar bude zprovozněno za deset let a finské Olkiluoto již za dva roky.

V posledních únorových dnech se média soustředila na válku na Ukrajině. V Německu se v této souvislosti otvírá debata o možném prodloužení provozu uhelných a jaderných elektráren, a to kvůli získání nezávislosti na ruském plynu. Ruská armáda obsadila havarovanou jadernou elektrárnu Černobyl a v okolí došlo ke zvýšení radioaktivity, když na vině je zřejmě pohyb vojenské techniky, který zvířil radioaktivní prach. Obsazení elektrárny přesto vyvolává značné obavy.

Postaví se Němci proti rozhodnutí EU?

Nejzajímavějšími informacemi z konce předešlého měsíce však jsou úvahy Německa o znovu oživení atomové energie a poměrně dost ostrá reakce na ukončení výroby aut na fosilní paliva, které bylo plánováno na rok 2035. Ale vezměme to pěkně postupně.

Prodlouží Němci životnost atomových elektráren a jak se staví k možnému nedostatku plynu z Ruska?

Passauer Neue Presse cituje někdejšího předsedu CSU Erwina Hubera, který požaduje, aby tři zbývající jaderné reaktory v Německu zůstaly kvůli válce na Ukrajině nadále v provozu. Toto řešení považuje za smysluplné i ředitel Institutu německého hospodářství (IW) Michael Hüther. Německá vláda však zatím pro tento scénář nemá konkrétní plány. Na toto téma navázal i deník Süddeutsche Zeitung, který uveřejnil zprávu o tom, že podle provozovatelů jaderných elektráren by prodloužení životnosti německých atomových elektráren možné bylo. A do třetice německý list Die Presse rozsáhle komentuje závislost na ruském zemním plynu. Zmiňuje i otázku, zda by se Evropa této závislosti nezbavila comebackem jaderné energie. Podle listu však válka na Ukrajině ukazuje dvě obrovská rizika jaderné energie. Za prvé, Rusové převzali kontrolu nad Černobylem, což vyvolává obavy o bezpečnost reaktoru. A za druhé, podle ukrajinských úřadů navíc granáty zasáhly prozatímní úložiště radioaktivního odpadu v Kyjevě.

Debatu o opětovném využívání jaderné energie chce vzkřísit i FDP. Oliver Kumbartzky, poslanec FDP v parlamentu Šlesvicka-Holštýnska, uvedl, že by měl být odklon od jádra přezkoumán. Podle předsedy FDP v Dolním Sasku Stefana Birknera je třeba prověřit i možnost opětovného zprovoznění již odpojených reaktorů. Článek zveřejnil deník Süddeutsche Zeitung, který rovněž přinesl vyjádření bavorského ministra hospodářství Huberta Aiwangera. Ten, podle svých slov, není příznivcem dalšího provozu jaderných elektráren, a to kvůli radioaktivnímu odpadu a možným bezpečnostním rizikům. V současné nejisté situaci je však třeba „mít všechny možnosti otevřené“. Článek ze stejného média s názvem „Má jaderná energie v Bavorsku zničehonic budoucnost?“ se pak zabýval úvahami o prodloužení provozu jaderné elektrárny Isar 2. Ta má být uzavřena na konci tohoto roku. Podle německého ministra hospodářství Roberta Habecka (Zelení) by si občané neměli pořizovat plynové topení. Měli by tím přispět ke snížení německé závislosti na ruském plynu. Habeck zároveň upozornil, že jadernou energii a uhlí nepovažuje za řešení stávající energetické krize.

Elektro auta na vzestupu, automobilky ale omezují výrobu a možná rok 2035 nebude koncem pro auta se spalovacím motorem

Posledně jmenovaný list přinesl informaci o tom, že automobilový koncern Stellantis chce nejpozději od roku 2030 vyrábět v Evropě pouze elektroauta. Cílem je, aby koncern byl do roku 2038 zcela klimaticky neutrální. Nejpozději od roku 2024 hodlá firma pro velké užitkové vozy používat vodíkové technologie. Příznivou zprávou pro všechny příznivce elektromobility pak bylo oznámení, že německá fabrika Tesly Gigafactory v Berlíně po několika odkladech by měla začít produkovat vozy zřejmě koncem května tohoto roku, protože na tento termín fabrika požádala Deustche Bahn o navýšení kapacity vozů a vlakových spojů, vyjíždějících z nové továrny, která měla být v provozu už v říjnu loňského roku.

Ale jak jsme na tom s běžnými auty? Vývoj na Ukrajině způsobil značná omezení dodávek komponent z Ukrajiny a Ruska pro mladoboleslavskou Škodu Auto. Společnost nyní hledá dodavatele, kteří by pomohli neplánovaný výpadek výroby zastavit. Podobně ale na tom jsou některé vozy z koncernu Volkswagen i jiných automobilek.

Rok 2035? Ani náhodou!

A nakonec ještě jedna zajímavá zpráva z konce února. Jak to tak vypadá, zelení maniaci v EU dostali pořádnou facku od německého Ministerstva dopravy. To na celoevropském setkání ministrů dopravy oficiálně odmítlo konec spalovacích motorů v roce 2035 s podmínkou, že by auta po tomto termínu jezdila na plně syntetická paliva.

Jásající zelení Němci a někteří odborně „mimomísní“ zelení fanouškové elektro mobility v EU totiž konečně začínají chápat, že trh, ale ani infrastruktura, a dokonce ani energetický průmysl nejsou na mohutný nástup plošné elektromobility připraveni. Nejsou a nebudou ani do roku 2035. Představuje to totiž mnohem větší oříšek k rozlousknutí, než se původně zeleným eko maniakům zdálo. A tím souvisí především nutný dostačující mohutný přísun ekologické zelené energie, nutná recyklace použitých materiálů z elektro aut, ale především – nestydatá cena elektrických aut, která je u srovnatelných modelů i několikanásobná ve srovnání s podobnými auty se spalovacími motory. Elektrická auta tak představují neskutečný až astronomický výdaj.

FIN22

Německý ministr dopravy je přesvědčen, že z výše uvedených a mnoha dalších důvodů je rok 2035 naprostou iluzí, a proto odmítl rok 2035 jako rok ukončení prodeje aut se spalovacími motory. Budoucnost vidí ve využívání syntetických paliv, jejichž vývoj postupuje – dle jeho slov – velmi rychle kupředu a brzy by se mohla dostat i na rozumnou a akceptovatelnou spotřebitelskou cenu.

Zdá se, že auto se spalovacím motorem si tedy budeme moci koupit i po roce 2035. Otázkou ale je, co jej bude pohánět a zda za „rozumné“ peníze?