Tyto statistiky vyplývají ze zkušeností pracovní agentury Wincott People. Přitom si ale kvalifikovaní dělníci a šikovní řemeslníci s praxí, které tato pracovní agentura přiděluje firmám, měsíčně vydělají i přes 30.000 Kč hrubého, ti nejšikovnější i víc. Mladí lidé to ale nevědí a mnozí z nich se po absolvování učebního oboru rozhodnou pro jinou dráhu nebo další nástavbové studium všeobecného zaměření v touze po lepším výdělku v klidu kanceláře. Paradoxně však často skončí na úřadu práce.
Na trh práce vstoupí jen asi třetina absolventů učebních oborů
Se začátkem září usedá do školních lavic skoro 280.000 žáků odborných středních škol, aby získali vzdělání v různých oborech odborného vzdělávání s výučním listem či s maturitou, které je má připravit na přímý vstup na trh práce. Prací rukama se však začne živit pouhá třetina z nich.
„Pořádáme již několik let prezentační akce přímo v učilištích, kde zároveň hledáme potenciální nové zaměstnance. Vidíme, že se žáci dělí zhruba na třetiny: třetina se chce živit oborem, na který se připravuje; další třetina se nechce živit rukama vůbec, a poslední třetina si chce po absolvování vzdělání rozšířit formou nástavby, např. proto, aby mohli mít svoji menší firmu, kterou budou moci řídit, nebo proto, že chtějí získat univerzálnější vzdělání a pracovat v klidu kanceláře – v mylném očekávání lepšího výdělku. Naše zkušenosti však ukazují, že paradoxně mladí absolventi s všeobecným středním vzděláním to nemají lehké, protože přetlak obdobně uvažujících lidí je na trhu značný a i nižší a málo placené kancelářské pozice, kde dříve postačilo středoškolské vzdělání, jsou dnes obsazeny vysokoškoláky. Naproti tomu o šikovné dělníky a řemeslníky se firmy doslova perou, a často si dnes lidé rukama vydělají srovnatelně nebo víc, než zaměstnanci na nižší manažerské pozici,“ dělí se o své zkušenosti Adrian Suchánek, personální ředitel agentury Wincott People.
Nejvíce si vydělají svářeči
K manuálním profesím, které zajišťují dobrý výdělek, patří např. zkušení svářeči s kvalifikací na sváření v aktivním nebo inertním plynu, nebo obráběči na počítačově řízených strojích či CNC horizontkáři a karuseláři. Ti nejlepší si vydělají měsíčně i 35 – 40.000 Kč hrubého. Brusiči, zámečníci a elektrikáři s vyhláškou mohou dosáhnout na 25 – 31.000 Kč, šikovní soustružníci si vydělají mezi 22 – 26.000 Kč. Mladí lidé to ale v době, kdy si obor na konci základní školy vybírají, mnohdy nevědí, a dost možná, že by se s lepší znalostí reality rozhodovali při volbě své profese jinak. „Například obráběč je jedna z nevyhledávanějších pozic ze strany zaměstnavatelů – zájem o tento obor ale dlouhodobě klesá. Negativní trend se nedaří zvrátit ani stipendii od firem nebo přímo od státu. Výrobní podniky se přitom doslova přetahují o studenty a snaží se je nalákat na praxi, v průběhu které si automaticky vytipují ty nejlepší a těm talentovaným okamžitě nabízejí pracovní smlouvu,“ uzavírá Adrian Suchánek.
Obory „na vymření“
K oborům, které v posledních letech netáhnou, patří slévač, kovář, sklenář, tesař, lakýrník, obuvník. Nepříznivý demografický vývoj spolu s nezájmem studentů o práci rukama tak hrozí „nevyhnutelným“ stavem, kdy za pár let bude v Česku absolutní nedostatek zkušených dělníků a řemeslníků.
