Hlavní navigace

Změny v přímé odpovědnosti členů statutárních orgánů

28. 12. 2020

Sdílet

 Autor: Adobe Stock
Porušení povinnosti jednat s péčí řádného hospodáře může mít podstatné následky – včetně finančních. Být členem statutárního orgánu totiž neznamená jen využívat výhody s tím spojené, ale také nést veškerou odpovědnost, která s touto funkcí souvisí.

Úprava odpovědnosti statutárních orgánů je obsažena především v zákoně č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), ve znění pozdějších předpisů, ale také v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.

Na základě ustanovení § 159 občanského zákoníku se ten, kdo přijme funkci člena voleného orgánu, zavazuje, že ji bude vykonávat s nezbytnou loajalitou i s potřebnými znalostmi a pečlivostí. Má se za to, že jedná nedbale, kdo není této péče řádného hospodáře schopen, ač to musel zjistit při přijetí funkce nebo při jejím výkonu, a nevyvodí z toho pro sebe důsledky. Podle ustanovení § 51 zákona o obchodních korporacích jedná pečlivě a s potřebnými znalostmi ten, kdo mohl při podnikatelském rozhodování v dobré víře rozumně předpokládat, že jedná informovaně a v obhajitelném zájmu obchodní korporace. To však neplatí, pokud takovéto rozhodování nebylo učiněno s nezbytnou loajalitou. Při posouzení, zda člen orgánu jednal s péčí řádného hospodáře, se vždy přihlédne podle ustanovení § 52 zákona o obchodních korporacích k péči, kterou by v obdobné situaci vynaložila jiná rozumně pečlivá osoba, byla-li by v postavení člena obdobného orgánu obchodní korporace.

Povinnost jednat s péčí řádného hospodáře je jednou z nejdůležitějších povinností členů statutárního orgánu. Porušení této povinnosti má pro členy statutárního orgánu podstatné následky, jelikož může zakládat např. ručení členů statutárního orgánu za dluhy obchodní korporace vůči věřitelům podle ustanovení § 159 odst. 3 občanského zákoníku nebo podle ustanovení § 68 zákona o obchodních korporacích. Dále může zakládat např. povinnost členů statutárního orgánu k náhradě škody podle ustanovení § 99 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, insolvenčního zákona, ve znění pozdějších předpisů, apod.

V důsledku novely zákona o obchodních korporacích, jež bude účinná od 1. 1. 2021, se právní úprava ručení členů statutárního orgánu za dluhy obchodní korporace vůči věřitelům podle ustanovení § 68 zákona o obchodních korporacích výrazným způsobem změní. Zákon o obchodních korporacích, resp. jeho novela, také nově ukládá osobám, které formálně členy statutárního orgánu nejsou, ale fakticky se v takovém postavení nacházejí, obdobné povinnosti, jaké mají volení členové statutárních orgánů.

Cílem článku je především uvést základní změny v právní úpravě týkající se přímé odpovědnosti členů statutárního orgánu upadnuvší obchodní korporace, přičemž přímou odpovědností se kromě jinak obvyklé odpovědnosti členů statutárního orgánu vůči obchodní korporaci rozumí odpovědnost členů statutárního orgánu přímo vůči věřitelům, kteří by utrpěli újmu v důsledku porušení povinností členů statutárního orgánu.

V důsledku novely zákona o obchodních korporacích se právní úprava přímé odpovědnosti členů statutárního orgánu a jejích podmínek z dosavadního ustanovení § 68 přesune do nového ustanovení § 66, které upravuje zvláštní povinnosti při úpadku obchodní korporace, a to následujícím způsobem: „Přispěl-li člen statutárního orgánu porušením svých povinností k úpadku obchodní korporace a bylo-li v insolvenčním řízení již rozhodnuto o způsobu řešení úpadku obchodní korporace, insolvenční soud na návrh insolvenčního správce … byl-li na majetek obchodní korporace prohlášen konkurz, může také rozhodnout, že tento člen je povinen poskytnout do majetkové podstaty plnění až do výše rozdílu mezi souhrnem dluhů a hodnotou majetku obchodní korporace; při určení výše plnění insolvenční soud přihlédne zejména k tomu, jakou měrou přispělo porušení povinnosti k nedostatečné výši majetkové podstaty.“

Co se tedy týče podmínek pro vznik takové povinnosti, jde o přispění k úpadku, porušení povinnosti, insolvenční řízení s obchodní korporací a prohlášení konkurzu na její majetek a o rozhodnutí soudu v rámci incidenčního sporu.

V první řadě je nutné vysvětlit výraz ,,přispět“, jenž lze vykládat různými způsoby. Zákon o obchodních korporacích ve vztahu k intenzitě takového přispění ani ve vztahu k počtu přispění neuvádí žádný atribut, jako např. „zřejmě přispěl“, „podstatně přispěl“ či „opakovaně přispěl“, avšak novela zákona o obchodních korporacích by měla pokrývat relativně širokou oblast pochybení členů statutárního orgánu, kdy postačí i pouze jedno takové pochybení. Ke vzniku odpovědnosti nepovede jakékoliv pochybení, ale pouze pochybení, jež dosáhne takové intenzity, v jejímž důsledku dané pochybení přispěje k úpadku. Podle důvodové zprávy, jež předpokládá případy flagrantního porušení povinností členů statutárního orgánu, které mohou mít i trestněprávní přesah, jde např. o případy „zkresleného vedení účetnictví, nepřiměřených či nevhodných investic nebo pokračování ve ztrátové činnosti bez přijetí patřičných opatření“. Nelze však vyloučit, že odpovědnost založí i méně závažná pochybení, neboť z textu zákona nic takového přesně nevyplývá. Mohou se vyskytnout i další příčiny úpadku, jež jsou nezávislé na jednání členů statutárního orgánu jako např. pandemie COVID-19, která může být podstatnou příčinou případného úpadku obchodní korporace. Pochybení (přispění) člena statutárního orgánu tedy nemusí být jedinou z příčin úpadku. Takovéto pochybení může mít podobu jak aktivního jednání, tak i pasivního nekonání (např. nepřijetí krizových opatření a pokračování v dosavadním způsobu provozování činnosti).

Novela zákona o obchodních korporacích na rozdíl od dosavadní právní úpravy předpokládá porušení jakékoliv povinnosti, tedy ne pouze porušení povinnosti jednat s péčí řádného hospodáře. Z důvodové zprávy je patrné, že jde „především o porušení povinnosti spravovat záležitosti společnosti, případně povinnosti k obchodnímu vedení závodu – k tomu srov. § 159 odst. 3 OZ. Při posuzování jednotlivých případů je přitom třeba vycházet ze standardu výkonu funkce kladeného na členy volených orgánů – péče řádného hospodáře.“ Z toho vyplývá, že v praxi potom půjde zejména o porušení povinností, jež souvisejí s péčí řádného hospodáře, nicméně nelze vyloučit, že dané ustanovení bude dopadat na mnohem širší okruh povinností.

Co se týče otázky insolvenčního řízení s obchodní korporací a prohlášení konkurzu na její majetek, v tomto případě pro založení přímé odpovědnosti členů statutárního orgánu podle ustanovení § 66 zákona o obchodních korporacích nebude stačit, že obchodní korporace bude v úpadku nebo že s obchodní korporací bude zahájené insolvenční řízení. Pro vznik takové povinnosti bude muset být zjištěn úpadek a bude muset být rozhodnuto o způsobu řešení úpadku, a to formou konkurzu. Přímá odpovědnost členů statutárního orgánu podle § 66 zákona o obchodních korporacích tedy nevznikne v případě, kdy bude úpadek řešen oddlužením nebo reorganizací.

V případě posledního bodu, který se týká podmínek pro vznik povinnosti k úpadku obchodní korporace, je nutnoé uvést, že přímá odpovědnost členů statutárního orgánu nebude založena ze zákona, ale soudním rozhodnutím v rámci řízení o tzv. žalobě na doplnění pasiv, jež bude mít konstitutivní účinky. Aktivní legitimací k podání této žaloby bude disponovat pouze insolvenční správce, který však neponese důkazní břemeno v případném soudním sporu ohledně porušení či neporušení povinnosti jednat s péčí řádného hospodáře. Důkazní břemeno by v tomto případě leželo vždy na konkrétních členech statutárního orgánu, nikoliv na insolvenčním správci jakožto žalobci. Insolvenční soud bude v rámci podané žaloby rozhodovat o tom, zda člen statutárního orgánu porušil svou povinnost, v důsledku čehož přispěl k úpadku, a pokud se tak stalo, pak také konkrétní výši plnění do majetkové podstaty.

skoleni

V neposlední řadě je důležité také zmínit skutečnost, odkdy se tato nová pravidla uplatní. Podle přechodných ustanovení novely zákona o obchodních korporacích platí následující: „Bylo-li insolvenční řízení zahájeno přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, použijí se pro toto řízení ustanovení § 62 až 64 a § 68 zákona č. 90/2012 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.“ V insolvenčních řízeních zahájených do konce roku 2020 se bude tedy aplikovat ještě dosavadní právní úprava, zatímco v insolvenčních řízeních zahájených od roku 2021 se bude aplikovat již právní úprava nová.

Autor je společník advokátní kanceláře www.cikr.cz a advokát, který se specializuje na právo obchodních korporací.